Kde se všude v Čechách, Moravě, Slezsku a Slovensku závodilo

Nebudu daleko od pravdy, když po nahlédnutí do svého archivu sdělím, že se v novodobé historii závodů automobilů do vrchu (tj. od začátku sedmdesátých let) v bývalém Československu závodilo na více jak sto tratích. A to od krajských přeborů až po mezinárodní. Někde se jelo jen jednou, nebo dvakrát, jinde zase trvá historie závodů dodnes. Informace doplním někdy fotografiemi, někdy titulní stranou programů nebo propozicemi. Samozřejmě uvítám jakékoliv doplnění mých statistik, zejména naskenovaných výsledkových listin nebo programů na e-mailu: vydra.pavel@email.cz. Nabízím postupně několik desítek nahlédnutí, pokračujeme písmenem B.

2. Baba

Trať : Pezinok kamenolom – horský hotel Baba, 19 zatáček, 210 m převýšení

Podle zjištěných informací se zde jel oblastní závod do vrchu již v roce 1970, kdy jej připravili členové AMK Slovnaft Bratislava, ale v oficiálních materiálech je první ročník uváděn až v roce 1971. V roce následujícím se zde jelo Mistrovství Slovenska a ve startovní listině se objevili ze známých jmen Gubáni, Bystrianský, Podolay, Pacala, Friedl, Rajnoha nebo Valovič. Z vozového parku vynikaly tři Alfy Romeo, Auto delta nebo Fiat 500. Také v roce 1973 byly závody součástí slovenského mistrovství.

Federální mistrovství zavítalo na silnici do kopce ve směru Pezinok – Pernek poprvé v roce 1974. Závodníci si pochvalovali zajímavou a náročnou trať, horší už to bylo s organizací. Za příjemného počasí se dařilo Karlu Jílkovi, který vyhrál Formuli Škoda. V nejnižší objemové třídě potvrdil Duchoslav nadvládu hond nad trabanty a v A2 1000 suploval Bobek vítězstvím zdařile neúčast Milana Žida. Dvojnásobné vítězství zaznamenal Oldřich Brunclík, který kromě očekávaného vítězství ve „své“ třídě do 1150 ccm vyhrál i Horsákovu třídu třináctistovek. Nejrychlejším mužem třídy B5 i celého odpoledne však byl Zdeněk Halada s BMW. Nepříjemnou havárii zažil Marián Rajnoha, který najel na olejovou skvrnu a místo nadějného umístění mu přibyly starosti s rozbitou Alfou Romeo.

Následující rok se snesl v tréninkových jízdách, přestože byl srpen, déšť, který technickou a dlouhou trať učinil dosti kluzkou. Závodní jízdy se už jely za sucha, jedinou havárii předvedl Jiří Šmíd, který však vyhrál Formule Škoda. Druhou pozici zde obsadil ing. Josef Michl, startující většinu závodů v plechových autech. Pěkný souboj mezi sebou svedli Jílek s Bobkem, kteří i v tomto pořadí byli klasifikováni. Jílek navíc vyhrál i formule easter. V á jedničkách tentokrát pravidelného vítěze Jana Macha předčil Miroslav Brotánek. Podle očekávání vyhráli další třídy Rajtr, Brunclík a Adámek.

Rok 1976 byl poznamenán v závodě M ČSSR řadou protestů na technické úpravy a tím i pozdního vydání oficiálních výsledků. Již čtrnáctí dní předtím se zde jel závod Mistrovství SSR. Krásné počasí přivítali zejména diváci, ale jezdci jen těžko při čekání před startem hledali stín. Jezdci si stěžovali i na kamínky znečištěnou trať, díky nim prorazili Jílek i Adámek chladič. Nejvíce jezdců se opět sešlo ve formulových třídách, z nichž se nakonec rekrutoval i absolutní vítěz Petr Samohýl.

O titulu ve formuli Škoda rozhodoval poslední mistrovský závod jedoucí se 2. října 1977 za pořadatelství členů AMK BAZ Bratislava, kdy se střetli v přímém souboji Mičánek a Fešárek. Mistrovský titul putoval zásluhou Ády Fešárka do Ostravy.

Tréninkové jízdy se jely v roce 1978 poslední den v září. 1. října pak v jedenáct hodin odstartoval první jezdec do mezinárodního závodu Vedle českých a slovenských závodníku se objevili i závodníci z Německa, Itálie, Maďarska Švýcarska, Rakouska, například Cserkuti, Melkus, Riss, Opitzhauser nebo Kern, z našich Adámek, Bychl, Charouz, Halada, Mičánek nebo Surowka. Vozový park tvořily i vozy formule 2 a 3, Alfy Romeo, BMW, nebo Renaulty Alpine.

Paul Riss z Německa se jako jediný dostal v roce 1979 po součtu jízd pod pět minut. Na stupních ho v absolutním pořadí doprovodili Václav Lím a Gerhard Zeller. Závody opět nebyly součástí M ČSSR, ale byly mezinárodní.

V roce 1980 se jel tento závod opět jako mezinárodní, ne v rámci ME nebo M ČSSR. Proto byla méně početná účast. Přesto se bojovalo ve většině tříd. Nejúspěšnější Čechoslovák Mičánek skončil celkově pátý a vyhrál Formule Easter, před Figulim, ve formuli Škoda jel nejrychleji Fešárek. Mihálik vyhrál před Pipkem B6 a Petr Doležal před Dordou třináctistovky. Kotas před Miklíkem a Ponerem jedenáctsetpadesátky. Celkovým vítězem se stal Buess před Kalebornem, Tothem a Rissem. Svoji kategorii vyhrál také Marián Rajnoha s Alfou Romeo.

Na tomto kopci se vedlo v době největší formy Petr Doležalovi, který zde vyhrál třináctistovkovou třídu v letech 1981 a 1982 a porazil i Josefa Michla. Rok 1981 vyhrál i Miroslav Poner z Lázní Bělohrad, Petr Kreibich pohárovky, Rajnoha, Pipek a Nohýnek.

Následující rok (1982) se na prvních místech absolutního pořadí usadili Tóth, Kiss a nejlepší z Čechů Miroslav Adámek s NSU Brixner. A 1 Škoda vyhrál Ščibrányi , pohárovky Krupička před Studeničem, třináctistovky Michl před Charouzem a Babákem. Jasným vítězem á pětek se stal Doležal. Formuli Škoda zvládl nejlépe Krecl, eastery zase Mičánek, mezi spidery vyhrál již zmíněný Adámek před Pipkem a Šrachtou.

V roce 1983 zajel nejrychleji Karel Jílek před Miranem Velkoborským a Jaroslavem Vorlem, vítězem kategorie Formule Easter. Nejpočetnější třídou byla A Pohár, kde se nejvíce dařilo ing. Mikuláši Schatzelovi před Ladislavem Krupičkou a Peterem Strniskem. Slušný počet vozů se sešel také ve třídě A2 1300, kde zvítězil Josef Michl před Petrem Doležalem a Tomášem Hankem. Vítěz třídy A5 Antonín Charouz představil vůz BMW 320 a formuli Škoda vyhrál Josef Krečmer.

Roku 1991 se závody na Babě jely v rámci Mistrovství ČSFR a také Alpe Donau Cupu. Nejrychlejším mužem se stal s vozem PRC C3 Walter Pedrazza, domácí šampionát pak vyhrál Jan Urbánek s Formulí Mondial o tři desetiny vteřiny před Tomášem Karhánkem. Třetím pak skončil Josef Krečmer.

Více jak osmdesát vozů prošlo přejímkou dvaadvacátého ročníku v roce 1992. Celkem přesvědčivě si vedl Horst Fendrich, za nímž nejlepší tuzemský jezdec Jiří Mičánek zaostal o čtrnáct sekund. Ve třináctistovkách se odehrála solidní bitva, z níž vyšel vítězně Josef Kopecký s Favoritem následovaný třemi Suzukami Vavřince, Finka a Doubka.

Baba se v roce 1994 jela v rámci Mistrovství SR a Alpen - Donau Cupu. Zahraniční účast představovali jezdci z České republiky, Německa, Rakouska a Maďarska. V závodě, který byl kandidátským pro ME v roce 1995, zvítězil ostřílený Paul Steindl před Walterem Pedrazzou a Josefem Krečmerem. Skupinu A vyhrál Julius Konček s BMW.

Nepříjemnou událostí byl v roce 1999 krádež tří automobilů z parkoviště závodních strojů. Ovšem jinak po organizační a sportovní stránce šlo opět o špičkově připravený podnik. V závodě ME startovalo šestnáct českých jezdců a vedli si více než úspěšně. Především Jan Vonka na BMW porazil domácího Petera Jureňu a hned za ním dojel Vladimír Doubek. Rychlejší než Šenkýř a Liška byl vedoucí závodník ME Niko Pulič a vítězem skupiny CN se stal Tschager, čtvrtý čas absolutně zaznamenal Otakar Krámský.

Česká výprava se na slovenském kopci neztratila ani v roce 2000. Spokojeností hýřil Krámský, který zajel nejlepší výsledek sezóny – třetí místo v Evropě se cení, porazil mimo jiné Regozu i Vilarina. Ve skupině A si podle očekávání vedl nejlépe Pulič, ale hned za ním dojeli Vojáček a Dan Michl, pátý pak Josef Michl. Jan Vonka potvrdil svoji velmi dobrou formu vítězství v enkách před Jureňou a Wanekem.

Evropská elita zavítala na zdejší kopec i v červenci 2001. Hned za Franzem Tschagerem dokončil závody s vozem Osella Otakar Krámský, který mimo jiné porazil i takové borce jak Bromoliniho, Napiona, Regosu nebo Ruisla.

V roce 2002 se zde jela Evropa i M SR. V tom si mezi více jak padesáti závodníky vedl nejlépe Jaroslav Krajčí. Denny Zardo opanoval Babu v roce 2003. Za ním se seřadili Faggioli, Bromolini a Magliona. Jaroslav Krajčí skončil pátý, což byl mezi téměř sto padesáti účastníky úspěch. Hned za ním dokončil závody Otakar Krámský. O rok později dosáhl Krajčí na jeden z nejlepších výsledků kariéry, když zde závod ME vyhrál před Hermannem a Benešem. Početná účast zavítala k Pezinoku v roce 2005 Vilarino zajel čas pod čtyři minuty a dosáhl rychlosti 167,7 km/hodinu. Druhou pozici získal Szász a třetí Krajčí. Sto třicet čtyři závodníků bylo klasifikováno v roce 2006, kdy si první vítězství na Babě vybojoval Fausto Bromolini. Na stupně vítězů ho doprovodili Regosa a Waldy. Pátou příčku získal Dušan Nevěřil s vozem Lola Judd. Závody se jely v rámci ME soudobých i historických vozů, M SR, M ČR a Mistrovství Rakouska. V poměrně tradičním termínu, ve druhé polovině července, se závody uskutečnily také v roce 2007. A druhé celkové vítězství si připsal po roce 2005 Vilarino. Rekordním počtem startujících se může pochlubit ročník 2008, kdy odstartovalo na československé poměry neuvěřitelných 163 závodníků. Za vítězným Hilgerem se prosadili Miroslav Jakeš na čtvrté a Peter Jureňa na páté místo (oba s vozy Mitsubishi Lancer Evo 9). Fausto Bromolini projel v součtu dvou jízd trať nejrychleji v roce 2009. Čtvrtou příčku opět ve velice početné poli získal Miloš Beneš a hned za ním skončili Jaro Krajčí a Ota Krámský. Čtyřicátý ročník v roce 2010 byl zatím posledním, neboť v roce 2011 nedostali organizátoři povolení k uspořádání slavného závodu. Posledními absolutními vítězi ME na Babě se stali Simone Gaggioli mezi soudobými a Martin Vondrák mezi historickými vozy. Tréninkové jízdy se odehrály za extrémně teplého počasí, v nedělním závodě se zejména druhá jízda jela za vydatného deště.

Baba byla nejoblíbenější tratí slovenského matadora Mariána Rajnohy, který vybojoval sedmadvacet titulů Mistra ČSSR a SSR a stal se slovenským „Závodníkem 20. století“.

                                                               Pavel Vydra