21.03.2024 16:13:21 | edda | přečteno: 715x
Lukáš Suchomel: „Vždycky Most! Vždycky EDDA!“

Lukáš Suchomel: „Vždycky Most! Vždycky EDDA!“

 

Nepřehlédnutelný Lotus Elise 1,8 vodí po tratích seriálu závodů do vrchu EDDA Cup Lukáš Suchomel. „Vše začalo přátelstvím s bratry Mirkem a Martinem Nesvadbovými. Jsou od nás z Liberce, léta závodili a tak nás zasvětili do okruhového závodění. Navíc osobně znali úpravce vozů Lotus ve Švýcarsku a tak jsme tam s nimi vyrazili na výlet. Tam nás absolutně nadchl Lotus Elise 1,8, s motorem Toyota přeplňovaným kompresorem. Tehdy byl nový a na válcové brzdě měl zhruba třistadvacet koní. Rozhodli jsme se toto krásné auto pořídit a začít také závodit. Já přitom předtím nejezdil ani motokáry a nevěnoval se žádnému motorsportu. Ve finále jsem se naučil řídit až v autoškole,“ usmívá se liberecký pilot.

 

Můžeš na tvoje začátky vzpomenout?

 

„Já úplně na začátku začal vytrvalostními závody už s tímto Lotusem. Měli jsme dva – jeden kluci ze Syneru a druhý já s tátou a strejdou Petrem Krejsou. Tedy není to pravý strejda, ale znám ho od dětství (smích). Petr momentálně jezdí s černým Lotusem velmi úspěšně Carbonia Cup, což je okruhové závodění na vysoké úrovni. Nicméně zpět k těm začátkům – nejdříve jsme jezdili seriál ARC Brno. Jezdily se šestihodinovky, devítihodinovky, dvanáctihodinovky a jednou na Slovensku i čtyřiadvacetihodinovka. Díky tomu jsem se vyjezdil, protože to opravdu byly hodiny a hodiny a tisíce kilometrů. Tím jsem nabral neskutečné zkušenosti na tratích jako Brno, Most a Slovakiaring. Pak jsme zamířili do Carbonia Cupu a po vzniku EDDA Cupu právě sem, na kopce.“

 

Právě EDDA Cup je momentálně tvojí prioritou.

 

„U Edy jedeme od samého začátku. Eda je boží a obdivujeme jeho nasazení a zápal pro zprostředkování závodní činnosti i normálním lidem. Navíc je to výborný jezdec. Ty jeho časy hovoří za vše.“

 

Startoval jsi však i v republikovém šampionátu.

 

„Ten jsem jezdil dva roky za absolutní podpory mého otce a celého týmu Spine CZ Racing. Zde jsem skončil v nejsilnější kategorii vždy druhý. Mimochodem zde jezdily i čtyři holky a Veronika Cichá dokonce vyhrála. Prioritou zde bylo dojíždět, protože extrémně výkonná auta často zastavily technické problémy. Já těžil ze špičkově připraveného Lotusu a také rad legendárního Oty Krámského. Ten mi vždy dokázal skvěle poradit a doporučit stopu. Díky němu jsem pak dosáhl pěkné časy a on mě pochválil, což často nedělal.“

 

Máš nějaký jezdecký vzor?

 

„Určitě mám. Mým hlavním závodnickým vzorem je Josef Kružík, který mě naučil jezdit. Závodil v osmdesátých letech s formulí Metalex a „žigulovým“ motorem. Tehdy to byla silná liberecká generace. Jezdili i staré Brno a starý Most, což muselo být něco neuvěřitelně odvážného a nesrovnatelného s dnešním „bezpečným“ závoděním. Když jsem se rozhodl jít do vrchů, doma se to zpočátku úplně nelíbilo, ale Pepa mě zasvětil do vrchařské stopy a pomáhal mi se vším. Rád bych poděkoval za podporu jemu a také mechanikovi Josefu Dojčinovičovi. Ten například po mé první a poslední vážné nehodě, kdy z auta moc nezbylo, dokázal velmi rychle postavit znovu Lotus. U nás není moc mechaniků, kteří by rozumněli vozům Lotus tak, jako Dojč. Díky mým šikovným mechanikům jsme schopni udržovat auto za relativně únosné peníze českou cestou při životě. Bez obou Pepů bych nemohl jezdit. Jsou skvělí. Nicméně lidí, kteří mi pomáhají, je více.“

 

Kdo jsou ti další?

 

„Třeba celou svoji kariéru jezdím na pneumatikách Michelin, a to především díky – dovolím si říci – kamarádovi panu (Pavlu) Janebovi z Hrádku nad Nisou, kterého mám hrozně rád. Navíc je to legenda motorsportu. Vždy mi se vším pomohl, máme převodovku Sadev a kdykoliv nastal jakýkoliv problém, vše vykomunikoval francouzsky a bylo po problému (úsměv).“

 

Pořád má knír?

 

„Jo a hulí elektronický (smích). Díky patří panu Janebovi a jeho kolegovi Lukáši Olšovi, se kterým také komunikuji. Poděkování patří také Syneru, od kterého máme dílny a aktuálně je to můj hlavní sponzor. Bez toho bych nemohl závodit. Těch aspektů, abych mohl dělat, co mě baví, je dost a jsem za to nesmírně vděčný. A v neposlední řadě pak musím zmínit přítelkyni Lucii. Je to doktorka ekonomie, ale nemá problém vzít rukavice a drhnout mi měkké slicky od kamínků. Den předem navaří, pomůže naložit a vyložit, zařizuje přihlášky a veškerou administrativu, dělá fotky a hlavně mě obléká do kombinézy (smích). Ale dělá to s láskou, protože jí baví ti lidé na EDDA Cupu (úsměv). Patří jí veliké poděkování za podporu, a že mi umožňuje trávit hodiny času na dílně.“

 

Jaká je tvoje oblíbená trať?

 

„To je Ještěd, i když se aktuálně u Edy nejede. Tam jsem doma. Z nových tratí je to určitě Bozkov, který mi svým profilem připomíná okruh a dá se tam vymyslet okruhová stopa. Na Bozkově jsem schopen soupeřit i s Mírou Černým a jeho červeným Porsche. A přiblížit se takové legendě je zadostiučinění. Míra je prostě borec, který se toho nebojí (úsměv).“

 

Co další soupeři?

 

„Hlavně Tomáš Kučera a Martin Lev. Prostě lidé, kteří mají šestset a více koní. Letos s nimi pojedu třídu EN+2000, takže kořist je Lev (smích). Já když jedu 2WD, auto musí mít podle pravidel minimálně tunu. A vzhledem k tomu, že motor je už dost ojetý a nejlepší časy má za sebou, jedu raději mezi „čtyřkolkami“, kde mohu mít devětset kilo. Auto i s mojí maličkostí – „veličkostí“ – podstatně více akceleruje a je zábavnější s ním jet. Na Tomáše Kučeru určitě mít nebudu, ale je tam opět ten Lev. Martin umí jezdit a má super auto. Navíc je to můj dobrý kamarád. Celkově ta závodní komunita u Edy jsou hrozně fajn lidé, kteří si navzájem pomáhají a respektují se. My se tam Lucií vždy skvěle odreagujeme, protože jsme oba pracovně velmi vytížení.“

 

Čemu se věnuješ kromě závodů?

 

„Už sedm let pracuji v Turnově ve firmě Trevos, vyrábějící velmi kvalitní průmyslová svítidla. Před lety sponzorovali naši závodnickou činnost, čímž jsem se potkal s majiteli a přišlo mi to jako zajímavá práce. Jsem obyčejný dělník, ale i seřizovač, holka pro všechno, prostě ČUKR. Když jsem pracoval kolem závoďáků, byl jsem „zařizovač“ a nabral jsem zkušenosti, které se mi hodí. Ale když přijdeš v pátek z fabriky, máš jet na závody a v pondělí jdeš zase do práce, je náročné to skloubit. Jsou to sice závody v čekání, ale furt se musíš soustředit, abys během těch pár minut jízdy ze sebe vydal maximum. Do toho ještě dělám motorky. Mám rozpracované tři Simsony, ať si odpočine Lotus.“

 

Již v sobotu se otevře v Mostě nový ročník EDDA Cupu. Seznam přihlášených je hodně početný a pestrý.

 

„Určitě. Tímto chci všechny fanoušky pozvat do Mostu. Budou tam krásná auta, spousta špičkových pilotů vrchů i okruhů a skvělá atmosféra. Takže všichni do Mostu! Vždycky Most! Vždycky EDDA!“

 

Vlastimil Resl

Webmaster Edda Patera. Designed & Powered by Jan Frank © 2007