08.10.2020 09:25:05 | edda | přečteno: 407x
ZAV EDDA CUP, Zbraslav-Točná, 3.-4. 10., 2020, komentář

 

 Další podnik nezávislého seriálu závodů do vrchu EDDA Cup se uskutečnil o prvním říjnovém víkendu na známé trati mezi Zbraslaví a Točnou. Původně tato trať v letošním kalendáři ani nebyla, ale po nemožnosti získat povolení na zamýšlený závod na Slapech, musel promotér série Eda Patera narychlo zajistit náhradní variantu. Vybral tedy trať na Točnou.

Zde si promotér pochvaluje a oceňuje podporu a vstřícnost zastupitelů městské části Prahy 12, bez níž by nebylo možné tento závod uskutečnit. I závodníci EDDA Cupu jsou za takový postoj, který jim umožňuje zazávodit si na této kvalitní trati, vděčni.

Samotná trať je náročná, prověří kvality jezdců na každém metru od startu až do cíle. Problémem je zde depo, ne umístěním a rozlohou, to je skoro ideální, ale jeho nezpevněný povrch vyvolává u některých jezdců nevoli a u organizátorů hlavně obavy z deště a následného bláta.

A právě kvůli přípravě parkoviště závodních aut a zázemí závodu začala příprava tratě již v pondělí, kdy se sešli dobrovolní brigádníci z řad pořadatelů i jezdců EDDA Cupu, aby zbavili prostor depa bujné náletové vegetace. I za pomoci Ivo Krále, který se také do práce zapojil, se podařilo ze zarostlé džungle vytvořit plochu vhodnou pro parkování závodní techniky. Všichni si jen přáli, aby o závodním víkendu nepršelo a vynaložená námaha se neutopila v bahně. To se vlastně nakonec s malou výjimkou, která povrchu příliš neublížila, splnilo.

V pátek pak od rána začaly týmy do prostor depa najíždět, budovat svá zázemí, a když odpoledne zprovoznil Slávek svůj Landy grill nechybělo ke spokojenosti přítomných skoro nic. Mimochodem jeho šéf Slávek Landsinger si v sobotu odskakoval od plotny za volant závodního BMW ve třídě H2 a po letech strávených v EDDA Cupu péčí o hladová a žíznivá hrdla jezdců a doprovodů si tak odbyl svou závodnickou premiéru. Úderem páté odpolední hodiny už se začali scházet závodníci ke kamionu EDDA týmu, kde tentokrát Bára Holická vyřizovala všechny náležitosti administrativní přejímky. I s pár jezdci, kteří se registrovali až v sobotu, nebo v neděli ráno, se závodu zúčastnilo skoro devadesát jezdců. Ti, kdo nepřijeli mohli jen litovat, přišli o kvalitní a z organizačního hlediska bezproblémový závod.

V sobotu ráno před devátou hodinou se na startérův pokyn vydal první vůz do tréninku na plně zabezpečenou trať. Hned jeden z prvních jezdců prověřil součinnost traťových pořadatelů, když po pouhých pár desítkách metrů skončil ve stromě. Naštěstí se mu nic nestalo, kupodivu ho nezranil ani přihlížející majitel auta, pro kterého sobotní závod skončil ještě dřív, než se stačil pořádně rozkoukat. Jelikož tím nešťastným majitelem byl Jakub Gangur, kterému Apači dali jméno „Dlouhý muž, co nikdy nespí“ (a když náhodou usne, tak se mu zdá o závodech), hned po převozu dobouchaného Swifta do depa začal řešit, co si s tím nadělením počít. Opět se projevil kamarádský duch a i soupeři nabízeli pomocnou ruku. Velkou pomocí byl energický přístup Jiřího Figla mladšího, který hned začal organizovat převoz auta a nabízel technickou pomoc v domovské dílně Speedy týmu. Nakonec se J. Gangur po horečnaté práci vrátil do nedělního závodu a s náhradním, ze dvou kusů poskládaným Swiftem si dojel pro stříbrný pohár. I když takto havarovalo hned jedno z prvních aut prvního tréninku, nebyla to první rána akce. Již při převozu z dílny den předem potvrdilo pověst nejotloukanějšího auta seriálu modré promotérské Saxo.

Po krátkém zdržení způsobeném touto nehodou obě tréninkové jízdy probíhaly hladce a skončily těsně po jedenácté hodině a traťoví pořadatelé tak měli dost času, aby se občerstvili a získali dost energie do odpoledního závodu. Ten začal v půl jedné první ze dvou závodních jízd. Jen s krátkými přerušeními kvůli drobným kolizím, nebo technickým závadám, s nimiž si hladce pořadatelé poradili, dospěl závod do úspěšného konce. Vyvěšení oficiálních výsledků a předání pohárů završilo závodní program prvního dne.

V noci na neděli dvakrát zapršelo, naštěstí ne tolik, aby to stačilo na rozmočení povrchu parkoviště závodních strojů. Ovšem jezdce prvního tréninku čekala studená, mokrá trať navíc s napadaným listím. Ke cti jezdců slouží, že se s i s náročnými podmínkami dokázali vyrovnat. Během dopoledne, ale svou práci odvedlo sluníčko a trať oschla. V neděli do závodu nastoupil také přední soutěžní jezdec Vojtěch Štajf, s rallyovým VW Polo závodil ve třídě nejsilnějších závodních speciálů, kde mu byl největším soupeřem nejrychlejší jezdec EDDA Cupu Tomáš Košek s Mitsubishi Lancer EVO VI.

I nedělní program plynul bez problémů, takže ještě před třetí hodinou projel poslední závodník cílem, mohly být vydány oficiální výsledky a předány poslední poháry na ceremoniálu, kde obdržel gratulaci k životnímu jubileu a desetiletému výročí působení v EDDA Cupu závodník třídy E 2000 Petr Tvaroh. Pak už jen jednotliví jezdci nakládali své stroje, balili zázemí a vyráželi na cestu domů. Pořadatelé ještě museli uklidit trať a její okolí a až po tom, si mohli všichni spokojeně říci, že i ve složité době, kterou zažíváme, má EDDA Cup za sebou další úspěšný podnik.

Mezi diváky, jichž se kolem trati sešel docela slušný počet, byl i modřanský závodník Miroslav Adámek, žijící legenda našeho motorsportu a nešetřil slovy chvály nad výkony a nasazením většiny jezdců. Asi nejvíc se mu líbil speciál Mini R 1000 Tomáše Pujmana. V sobotu nejvíce zaujal Lukáš Kubíček když s Mitsubishi Lancer EVO IX skupiny N byl absolutně nejrychlejší. V neděli už byl nejrychlejší T. Košek, hned za ním skončil V. Štajf. Mezi historiky byl nejrychlejší Josef Srnský ml. na Škodě 130LR/H ze třídy H 1600. Ve třídě N 1400 překvapil Stanislav Urbánek ml., který za volantem Citroenu Saxo zastoupil maminku Danu a oba dny třídu vyhrál. V saxo cupu se o vítězství podělili největší favorité, v sobotu vyhrál Tomáš Arnošt, v neděli Jiří Kaščak. Strhující byl v neděli opět závod ve třídě E 1600, který vyhrál po večerní výměně převodovky na Škodě 130 L Miroslav Černý, za ním se o setiny bojovalo o další příčky. Dominik Tichý ve Fordu Puma získal stříbro o tři setiny před bronzovým Zdeňkem Tichým. Sobotnímu vítězi Janu Reissovi se Škodou 130 RS chyběly pouhé dvě desetiny sekundy na stupně vítězů. Další jezdec, který nadchl svým stylem fanoušky a potěšil znalce, byl Josef Čermák ml., který s Autobianchi A 110 Abarth vyhrál třídu nejmenších historiků. I ostatní závodníci během obou dní potvrzovali na trati vysokou sportovní úroveň EDDA Cupu.

Jarda Malík


Webmaster Edda Patera. Designed & Powered by Jan Frank © 2007