Láďo asi spokojenost se svým letošním výkonem, že?
S výsledkem jsem určitě spokojen, horší je to už s mým výkonem, ten nebyl optimální. V Mostě v rámci úsporných opatření a šetření nových pneumatik velké klouzání na ojetých, starých gumách na vodě. V Jemníkách po opravě motoru se agregát hřál a vynechával. Ve Kdyni se mi namotal na pneu rozteklý asfalt a v obavě, že jedu na prázdném kole jsem zvolnil a moc nechybělo a předstihl by mě týmový kolega Lukáš. Radotín jsem pohřbil hned na startu druhé jízdy, když jsem řadil dvojku nadvakrát. V Liberci, kde první den byl rozdíl mezi jízdami 3 setiny, jsem v neděli ve snaze zopakovat vítězství rychlejší jízdou, projel příkopem a bylo vymalováno. Zbraslav je hodně náročná trať jak na jízdu, tak pro mě na zapamatování, ve druhé jízdě jsem se zlepšil o 4 vteřiny, krizovky, kdy jsem si spletl zatáčky, mě sice zrychlili, tolik jsem jich neměl za celou Barumku o 32 vložkách. V Prachaticích jsem jel opakovanou jízdu po nehodě vozu jedoucího přede mnou a po neoprávněném kárání, celkem mě to rozhodilo, je to všechno o hlavě, která mi už při současném vytížení nefunguje jako dřív. Nedělní Telnice prohraná o 2 setiny, kde stačilo prováhat jedinou zatáčku, tady utrpěl jenom čas, bylo tam i hůř, raději se k tomu nevracet. V Jiřetíně v sobotu totální výpadek v druhé jízdě v upamatování si, kde jsem na trati, noha z plynu a konec nadějím. Škoda, že náš Martin po špatném najetí zatáčky nesundal nohu z plynu. Bečev byl o znovu poznání stroje po rozsáhlé opravě na starých gumách a vrácení syna Martina do hry aby si věřil.
Co soupeři, kdo tě nejvíce potrápil?
Saxo cup je strašně vyrovnaná třída už proto, že auta jsou prakticky stejná s minimálními úpravami, jezdci jedou hroznou kládu, nikdy nebylo dopředu jasné ani po první jízdě kdo vyhraje. Toto dokumentuje i to, že by mnohdy vítěz Saxo cupu bral bednu i v třídě N 1600. Na paty mi šlapali i kluci z týmu Martin a Lukáš, rychlý je Karel Rausa, Jakub Šimek, Dan Tomek, Tomáš Neužil. Ani holky Veronika Kožmínová a Hanka Lhotské nejezdí žádnou plíseň.
Co tě letos nejvíce překvapilo v Edda Cupu?
Ona je celá dnešní doba samé překvapení, člověk neví co ho kdy, kde a od koho co čeká. Proto mě už málo co překvapí. Překvapilo by mě, kdyby mě máma a manželka stále neříkala, že už nemám jezdit závody, komentují to tím, že jsem na to starej a ještě k tomu nemocnej. Já si na ty závody jezdím odpočinout, relaxovat a často se i prospat na kopci v rámci čekání na svoz. Překvapující je to, že Eda se svým týmem táhne tu káru pořadatelství nezištně dál, navzdory různým překážkám a potížím, za to klobouk dolů a dík.
Který kopec Ti nejvíc vyhovuje, a který ne?
Z tratí preferuji pro náročnost Zbraslav a po letošku i Jiřetín. Nejsem příznivcem okruhu v Mostu. Důležité je, že je kde jezdit. Až dopadneme jako rallycrosaři, kteří mají už jen jednu trať v Sedlčanech, tak bude odpověď na tuto otázku jednoduchá.
Jaké jsou plány do sezóny 2019?
Musím vyřešit bezpečnější jízdu bez pískání gum v každé zatáčce a do větších brzd. Přestoupím v roce 2019 do třídy N 1600 a využiju možnosti použití pneumatik slick a malých disků 13“. Očekávám kromě lepšího vedení auta i nepatrné zrychlení, také ekonomicky to vyjde levněji proti výměně kastle.