aktualizováno | 20.07.2014 10:12:08 | edda | přečteno: 9172x
Souhrn prozatímního průběhu sezony v motoristickém sportu od Vlasty Resla.
 

První report roku 2014

 

Proč nechodily reporty???

 

Tak Vás všechny zdravím poprvé v roce 2014 s reportem. Motoristická sezóna se přehoupla do své druhé poloviny a v poslední době (především před a během Rally Bohemia) se mi stále častěji hromadí dotazy, zdali a proč už nechodí do mailu reporty po jednotlivých závodech. Úvodem bych tedy začal zdůvodněním.

 

Jednou z hlavních příčin je čas. Loni na podzim nám na poště zprasili rajóny, a pokud chci dělat svoji práci poctivě (například nevynechávat určité úseky a nosit tam poštu jen obden), stíhat vše v pracovní době je nereálné. Po práci pak toho mívám většinou tak akorát a jsem rád, že stihnu ty oficiální články. No, a jelikož vedle tiskových zpráv (těch už ale rapidně ubylo) píši pro ewrc, časopis Rally a autokrosar.cz, na tyto reporty prostě nezbývá čas. Pro příklad – loňskému závěrečnému autokrosovému podniku MMČR v Přerově jsem věnoval sedmadvacet hodin práce a jednapadesát telefonátů. Ještěže už alespoň existuje ta služba neomezené volání:-). Právě to vytížení má za následek, že nejsem už tak komunikativní po telefonu, mailu ani chatu na Facebooku. Opravdu to ale není nic proti nikomu a ničemu!:-).

 

Druhým důvodem je, že jsem reporty psal od srdce, prostě tak, jak jsem ty věci cítil a zažil. Snažil jsem se nad vším prostě až tolik nepřemýšlet. Jelikož ale jejich příjemců je dost a dost (některým dalším byly přeposlány), občas to vyvolalo emoce a já pak místo práce řešil hodinové telefonát, proč, jak, co atd. Například „ten“ se mi zmínil, že nejede, protože „ten“ něco nenachystal. O „té“ jsem napsal, že byla někde s „tím“, a oni tam přitom chtěli být inkognito. Pak z toho vzniklo i pár konfliktních situací a já byl toho hromosvodem. Takže vedle nedostatku času jsem prostě už neměl ani moc chuti chodit z kůží na trh.

 

Nyní však nastalo období dovolených a prázdnin, na poště toho je tedy méně (dovolenkují se zaměstnanci úřadů i škol), jsou za námi – pro mě – dva každoroční vrcholy sezóny, a tak jsem se rozhodl udělat výjimku, a po čase opět napsat pár svých zážitků, postřehů a dojmů:-).

 

Rallye

 

Začnu soutěžemi, byť ty jsem letos zatím dost ošidil a navštívil jsem jen Kopnou a Bohemii (o té se rozepíši později). Popravdě, při pohledu na současnou úroveň, početnost a kvalitu startovních listin podniků MMČR svých absencí ani moc nelituji. Jasně, určitě se našly skvělé a dramatické momenty, například souboj Vaška Pecha s Robertem Kubicou na Jänneru a s továrním týmem Škoda Motorsport v Krumlově či famózní výkony Jirky Kalisty s historickým subaru. Pro mě, zmlsaného stovkou posádek v čele s dvaceti vozy WRC přes plejádu enek, nejrůznějších kitů až po úžasné souboje početného pole posádek ve slabších třídách, je to však prostě málo… Problémem jen navíc čerpat dovolenou (můj rajón po tom zprasení už zvládne jen Tramp, který ale je vytížen střídáním mnoha dalších kolegů a kolegyň) a systém pátek – sobota mi návštěvu vzdálenějších dvoudenních podniků neumožňuje, i kdybych chtěl…

 

Největším pozitivem „velkého“ mistráku pro mě je jednoznačně návrat Petra Hozáka. V době, kdy jezdci spíše končí a mnoho těch v ideálním rallyovém věku se z tratí vytratilo, znovuzrození tohoto velkého střelce a srdcaře mě ohromně těší. Plány vrátit se mi nastínil už během zimních podniků Mogul Driving Cupu v Sosnové, kde mě mimochodem při zahřívání pneumatik svého tréninkového žlutého lanceru parádně svezl:-). S Petrem jsem ostatně během velmi příjemného posezení v Country Saloonu Beňovy u Klatov za přítomnosti Honzy a Báry Uctívačových připravil rozhovor, který vyjde v novém čísle časopisu Rally:-).

 

Pestřejší a početnější jsou sprinty a tak přestože jsem byl lanařen jet v době Kopné na Raid Karkonoski, při pohledu na seznam přihlášených jsem prostě nemohl nejet do Slušovic. A to nejen kvůli české premiéře hned dvou Citroënu DS3 WRC, které mě uchvátily už na shakedownu. Byl jsem se dívat hned od startu, a když na trať vyráželi Tomáš Kostka a Tonda Tlusťák, bylo to, jako když startuje letadlo:-). V soutěži samotné byl úžasný pohled na jízdu Romana Kresty s fabii S2000. Masakr!!! Je vidět, že stále umí a tím více mě mrzí jeho absence v MMČR… No a obrovské nasazení na všech třech místech, která jsme navštívili, předvedl Tomáš Pospíšilík. Až z toho byl jeho dvorní fotograf Dáda Jeřábek nervózní:-). Kopná mě nadchla vším – sportovní podívanou, krásnými navštívenými místy, skvělým prostředním, atmosférou, žádnou buzerací ze strany pořadatelů i naší parádní partou, když svoji premiérovou návštěvu na rallye absolvoval také hokejový útočník Vítkovic (nyní hostuje v Havlíčkově Brodě, předtím v Jihlavě) Roman Maliník s přítelkyní Terezkou:-).

 

Velkým problémem rallye je vedle úbytku financí a tedy i posádek také stále větší problém soutěže uspořádat. Zrušeny tak byly Lužické hory, Kostelec a odloženy (zatím) Krkonoše. Zrovna podniky, které jsem měl hodně rád, byly relativně blízko od mého domova a mohl jsem na ně teoreticky vyrazit až v sobotu ráno bez utrácení peněz za hotely a penziony. Můj osobní názor však je, že ty oficiální důvody nebyly jedinými a že daleko větším problémem byly finance. Už dlouho dopředu jsem totiž měl info, že ty všem těmto soutěžím chyběly. Myslím, že doba, kdy jsme mohli mít dva (jednu sezónu dokonce i tři) šampionáty je tatam. Můj osobní návrh by byl šampionáty sjednotit, vrátit koeficienty a který pořadatel by chtěl být do kalendáře zařazen, musel by se chtě nechtě vzdát všech mezinárodních přídavků (ostatně nějaké zóny stejně nezajímají posádky ani fanoušky). Tím by odpadla povinnost používat jednotné evropské gumy (dle ohlasů posádek jich mnoho právě z tohoto důvodu nejede MMČR) a třeba by (jsem asi idealista) mohly po letech odstrčení na tratě dvoudenních podniků vyrazit vozy, které před časem přiváděly k tratím davy – speciály WRC!!!

 

Autokros

 

Už druhý rok je mojí prioritou autokros, který se stále ještě drží i v rámci českého mistrovství na poměrně vysoké úrovni. Stálé účastníky domácího šampionátu vždy doplní i někteří „Evropané“ a tak už jsme mohli vidět esa jako například Honza Bartoš, Vašek Fejfar, Radek Jordák, Míra Neumann, Víťa Nosálek, Tomáš Pospíšilík, Marek Sekanina, Petr Turek, Ota Výborný a další. Jasně, někteří to brali více vážně, jiní méně, ale konfrontace těchto pilotů je vždy zajímavá:-). Stále více vnímám nástup dravého mládí, kdy v SuperBuggy je už evropskou špičkou Kuba Kubíček a, pokud mu drží technika, velmi dobře si vede i Jirka Formánek. A když přidáme stále také ještě mladého Vláďu Štětinu, tito tři vytvořili například v Poříčí nad Sázavou kompletně mladé pódium:-). A to v juniorech už dorůstají další skvělí střelci!!!

 

Na autokrosové podniky většinou vyrážím v pátek či nejpozději v sobotu ráno a užívám si tak atmosféry a života v depu do sytosti. V Humpolci, Přerově a v Pace na Evropě jsem nocoval v Hanďasově dodávce, do rakouského Fuglau jsem jel s Tomem Tochtarem a sídlil jsem v týmu AB Motorsport (Honza Ratajský, Ludva Hušek, Timofey Ovcharov), v Poříčí jsem zase našel azyl u Standy Halousky. Nechyběl jsem ani na oslavě patnáctých narozenin Vaška Tříska v kladenském Rock´n´Roll Clubu, kde jsem vedle jeho kamaráda a soupeře z juniorek potkal i legendy motorsportu Jaroslava Hoška a Emila Trinera. Za super podmínky a vynikající akcičky všem přátelům z autokrosu děkuji:-).

 

Horší jsou naopak stále rostoucí emoce. Jede se rychle, souboje jsou těsné, a bohužel už nejednou došlo k vyříkávání si všeho nejen slovně… Zde si myslím, bylo by dobré, kdyby sportovní komisaři začali posuzovat jednotlivé situace objektivně a zavedli jednotlivý metr. Byť vím, že ani oni to nemají jednoduché, ne všude je vidět, ale v dnešní době přece je skoro vše natočené, mnozí jezdci mají onboard. Například křížení trati Zdeňkovi Antonymu při prvním startu finále Divize6 v rakouském Fuglau bylo do očí bijící…

 

Co bylo hodně příjemné, že i na autokrosu je vždy možnost potkat známé tváře. V Humpolci tak na věži měli rozhovory režisér Zdeněk Troška a kapitán hokejové Dukly Jihlava Tomáš Čachotský, v Nové Pace na Evropě zase nechyběl soutěžák Honza Černý. Skvělé bylo též večerní posezení u týmu Amiga (Martin Hrubý), když se najednou objevil soutěžácký nestor Marcel Tuček. Prý cestoval z Rally Hustopeče a vědom si, že se po cestě koná další skvělá motoristická akce, zakotvil zde až do neděle:-).

 

EDDA Cup

 

Nenechal jsem si ujít ani tři z pěti dosud odjetých podniků EDDA Cupu. Úvodní Most, který se uskutečnil přes snahu vše překazit ze strany některých funkcionářů FASu, kteří pořád nějak nemohou odpustit úspěch Edovi Paterovi a jeho partě, nabídl úžasnou podívanou nejen na výkony jezdců, ale i třeba litvínovskou chemičku:-). A já zavzpomínal na časy dávno minulé, kdy jsem jezdil do Litvínova na hokej a akcičky s Romanem Pylnerem, na časy, kdy jsme v hospodě sledovali show v podání již zesnulého bývalého hokejového reprezentačního univerzála (schopný hrát obranu i útok) Franty Procházky či dalšího matadora Petra Rosola. Tehdy ještě oba aktivně hráli a ti, kteří začínali, jsou dnes považovány za zkušené matadory, pokud ještě vůbec hrají. Ten čas hrozně, hrozně letí…

 

Ještěd, ovlivněný neskutečnou průtrží mračen, díky níž musela být odložena druhá ostrá jízda, zase přinesl vyloučení některých jezdců, nerespektujících žluté vlajky. Pepovi Čermákovi přitom nepomohlo ani dlouholeté přátelství s ředitelem závodu Romanem Linhartem, jenž mu kdysi v rallye dělal spolujezdce a před ještědským podnikem mu pomáhal zprovoznit autobianchi. Holt Roman je naprosto objektivní a i v tomto by si z něj měli vzít mnozí borci z FASu vzít příklad!!!

 

No a konečně po sobotě strávené na Kopné jsme s Uctívačem vyrazili na neděli do Kdyně na milovaný Koráb, kde si mimochodem odbýval premiéru se čtyřkolkou (lancerem) turnovský Lukáš Kubíček. Zavzpomínal jsem přitom na Rallye Šumava 2007 a erzetu, končící právě ve Kdyni pod Korábem. Mlha, která by se dala krájet, mě tenkrát nemotivovala jít do lesa nevidět nic a čekal jsem ve stopce na značně zredukované startovní pole. Na podnicích EDDA Cupu jsem také ochutnal svijanský speciál Svijany 450, vyrobený k výročí pivovaru, a opravdu maximálně doporučuji – LUXUS!!!:-).

 

Rallye Praha Revival

 

Další Edova skvělá akce, kterou FAS ne a ne skousnout, na rozdíl od Věry Jourové – ministryně pro místní rozvoj, která se zúčastnila slavnostního startu. Eda dokázal akci uskutečnit, přestože po vyhrožování Romana Ječmínka přišel na poslední chvíli o několik úseků a musel celý harmonogram zcela překopat. Ten pohled na lidmi narvaný Václavák a plejádu nádherných historických aut, mnohdy se slavnými jezdci let dávno i nedávno minulých, stál rozhodně za to. Však se přišel podívat i Ing. Radovan Novák:-))). Já si skvěle užil pátek, na který jsem vyrazil s Panem Profesorem Jaroslavem Ginslem, abych pak v sobotu jel do Prahy znovu – tentokrát na Folimanku fandit basketbalistkám VŠ Praha (ty ale s výborně hrajícím Hradcem vypadly) a po přenocování u Honzíka Prihary jsem si v neděli dokonale užil už méně pompézní, leč o to pohodovější dojezd Revivalu v radotínském učilišti. Díky té pohodičce jsem ulovil spoustu foteček – například s Poláky Andrzejem Jaroszewiczem (vítěz Raidu Polski 1976 – to jsem byl ještě rok na houbách:-).) a Blažejem Krupou, kterého pamatuji ze startů na Rallye Škoda. Takže Edo, ještě jednou DÍKY za vše, co s Tvým týmem pořadatelů pro motoristický sport děláte!!!

 

RallyShow Nemyčeves

 

Velmi příjemným odreagováním pro mě byly tři návštěvy seriálu RallyShow Nemyčeves na Jičínsku. Na tuto akci, umožňující svezení i úplným amatérům, zlanařil jeden z jejích organizátorů Mates Gejza našeho rožátovského Michala Janíka alias Árnyho Piccola:-). Ten po úvodních podnicích s pronajatým červeným favoritem, kterého později vyměnil za pronajatého ostřejšího peugeota. Pořadatelé mají pro případné zájemce, nedisponující vlastní technikou či nehodlající si ničit svá civilní auta, k dispozici i tato půjčovací. Nyní už Árny bojuje o přední příčky hned ve dvou kategoriích (nad 1400ccm a special). Výhodou startu v dvou třídách je především to, že je jezdec rozjetý před pavoukem (každý závod vrcholí vyřazovacím systémem). Nevyjde tudíž z tempa a má stále aktuální přehled o povrchu trati. No jsem každopádně moc zvědav, nakolik Árny porychlí v následujícím závodě na slickách od Hanďase:-).

 

Plochá dráha

 

Skutečnost, že letos se tým PDK Grepl Mšeno nepřihlásil do extraligové soutěže, způsobila, že letos si plochodrážního sportu moc neužiji. Navštívil jsem pouze tradiční prvomájový Memoriál Emila Sovy. A když už se jelo MČR juniorů do jednadvaceti let, zase pro změnu kolidovalo s Rally Bohemia. Přiznávám však, že to zpestření všedních dní a návštěvy extraligových závodů, jichž se v dresu Mšena pravidelně účastnil i momentálně druhý pilot Grand Prix a dvojnásobný světový šampión Američan Greg Hancock mi chybí. Tak snad emoce a spory opadnou a příští rok si zase ve Mšeně užijeme parádní sportovní podívanou!!! Doufám též, že na plochodrážní ovály se brzy vrátí Filip Šitera, jenž se těžce zranil při červnovém závodu Přeboru ČR!!!

 

300 zatáček Gustava Havla

 

Ačkoliv je to podivné, díky termínovým kolizím s rallye a autokrosy jsem navštívil jednu z vrcholných a tradičních motoristických akcí až letos. A byl to NESKUTEČNÝ MAZEC!!!!! Do Východních Čech jsem vyrazil už v sobotu zakalit s Pěndou v Jičíně a nevlídné počasí (déšť a zima) nevěstily nic dobrého. Do neděle se to naštěstí vybralo, především v lesních úsecích však zůstávala trať hodně vlhká. Ráno nás vyzvedl Ivan Pech a hurá do Hořic:-). Depo ráno ještě totálně spalo na rozdíl třeba od autokrosu, kde už tou dobou bývá čilý ruch. Čím více si ale aktéři dopřávali odpočinku, tím rychleji pak všichni naráz během nějaké čtvrthodinky ožili:-). Jednou z prvních známých tváří, které jsem potkal, byl dlouholetý soutěžák Robert Vodička z Přeštic. Ten doprovázel svého kamaráda, startujícího na této akci poprvé. Pozdravil jsem Jirku Kubištu, jednoho z mála pilotů, které jsem už osobně znal. Při procházení depa mě Pěnda, který si zde počínal jako ryba ve vodě, seznámil s dalšími – Radkem Lamichem, Markem Červeným či Kamilem Holánem. Nervozita přímo čišela z Michaela Pearsona. Pilot ze Severního Irska, jenž několikrát startoval i na kultovní Tourist Trophy na ostrově Man, patřil k největším favoritům obou kategorií, v nichž startoval.

 

A pak to začalo. Warm-up jsme shlédli z tribuny u cílové rovinky, kde jako ostraha působil všudybyl Mates Gejza:-). Rachot a palba, zvláště z té blízkosti, to byly úžasné!!! Na samotné závody jsme pak s Pěndou zamířil ke „Křížku“, kde se dle jeho slov nachází jedno z nejvíce srdcových míst. Mazec byly už „šestistovky“, které ovládl Michael Pearson. Sportproduction 125 se pak staly kořistí Radka Lamicha, Twin+ Supermono Michala Dokoupila. Také 125 a 250GP jely sloučený závod a vyhrál je Němec Stefen Grämer. No a přišel vrchol dne – nejsilnější „litry“ a hned po jejich prvním startu také průšvih a zastavení závodu, když se těžce zranil Michael Pearson. Jeho zdravotní stav se sice prý zlepšuje, ale co mám info, tak to stále nic moc není… Vítězem závodu se po restartu stal skvěle jedoucí Kamil Holán. Mě ze závodů do Bolky vezl momentálně absentující závodník Michal Salač, jehož nadějný bratr Filip nyní závodí ve Španělsku, tak jsem se cestou dozvěděl hodně o zákulisí motocyklových závodů:-).

 

Nová Paka

 

Do novopacké Štikovské rokle jsem se hrozně moc těšil na čtvrtý podnik autokrosového evropského šampionátu. Abych si ho užil do sytosti, vyrážel jsem už ráno. Hned na mladoboleslavském autobusáku mě však postihl nepříjemný problém – prasklá obroučka brýlí. Pravda, měly na to už po těch letech právo, ale zrovna v tak nevhodný okamžik, co s tím. Vyrazil jsem tedy doufajíc, že vše vyřeší vteřinové lepidlo některého z účastníků. Žasl jsem, že některé týmy tuto věc vůbec neměly a spása přišla až u Toma Pospíšilíka, který vše provizorně opravil. Lepili jsme pak během víkendu ještě dvakrát a tak se mi přece jen podařilo kvalitní zážitek zachránit:-).

 

Daleko hůře dopadl už v sobotu dopoledne jeden z předních pilotů královské divize SuperBuggy Wiely Albers. Holandský elegán, jenž se na vrchol autokrosové sezóny pečlivě soustředil už ve čtvrtek na diskotéce v mladoboleslavském „Stone“ za účastni mnoha dalších autokrosařů, skončil ve sjezdu od depa dolů v kotrmelcích (dle slov některých svědků jeho speciál dokonce kolidoval s přemostěním) již v měřených trénincích a po chvilkovém bezvědomí byl odvezen do jičínské nemocnice. Zde večer sice podepsal revers a vrátil se do depa odhodlán v neděli startovat, poškození jeho bugyny se však nelíbilo technickým komisařům a tak byl Wiely odsouzen do role diváka nejdříve semifinále fotbalového světového šampionátu mezi Holandskem a Argentinou (to evidentně nenechávalo holandské účastníky podniku klidnými:-).) a druhý den rozhodujících jízd.

 

Jak jinak to mohlo na autokrosu večer dopadnout, než návštěvou několika týmů, posezením a popitím:-). Tentokrát jsem zakotvil především u Víti Nosálka, kde vrchním nalévačem byl tradičně Marcel Schwarzer, načež jsem se přesunul nahoru do hospody za Hanďasem, jeho přítelkyní Luckou Antoňovou a Honzou Bartošem. Na rozdíl od loňska tentokrát „chybělo“ řádění francouzských fanoušků, zpívajících Marseillaisu a přitom skákajících po stolech, až těm praskaly nohy.

 

Jestli to v sobotu ve Štikově žilo, v neděli pak celý areál od rána doslova praskal ve švech. Mým budíčkem byl tentokrát telefonát od Lukáše Vítka (pilot Divize6 a majitel řepovské hospody „U Vítků“). Ten dorazil vybaven plechovkovými Prazdroji (Novopacké pivo mu prý nejede) a já tak měl hned s kým pokecat. Stejně jako v Poříčí jsem celý víkend hodně popovídal s úřadujícím mistrem RacerBuggy250 Dominikem Prokopem (jeho bratr Adam startuje v JuniorBuggy a vyhrál letošní úvodní podnik ME v německém Seelow), potěšilo mě nedělní setkání s kartcrossařem Martinem Hrubým i rallyovým spolujezdcem Honzou Hlouškem, jenž letos čte noty Jirkovi Zahrádkovi. Kolem poledne pak dorazili také Uctívač a Verča Havelková, David Štefan s Petrem Motzem a na finále i Silva Jandová. Ta na mě myslela den předtím při návštěvě historických formulí a motorek na Masarykově okruhu v Brně a přivezla mi celou sadu podepsaných kartiček legend v čele s šestinásobným motocyklovým šampiónem Jimem Redmanem.

 

No a teď už k samotným sportovním výkonům. Ty asi nemá smysl moc pitvat. Kdo chtěl, v reportážích na autokrosar.cz už jsem dal většině aktérů prostor vyjádřit se:-). Tak jen tedy, kdo a co zaujalo mě:-). Každopádně před tou úžasnou atmosférou bylo super, že se dařilo českým barvám. Především Mára Sekanina se svým doprovodem si dovedli pořádně vychutnat jeho druhé evropské vítězství v Buggy1600 (poprvé se radoval loni v italské Maggioře). Obrovskou euforii davů přivodilo i druhé místo v SuperBuggy Vládi Štětiny, jenž dokázal přestartovat dokonce i favorizovaného Bernda Stubbeho a držet ho nějakou dobu za sebou. Strhující finále předvedli i piloti TouringAutocross. Vašek Fejfar sice vyhrál stylem start – cíl s bezpečným náskokem, za ním se však hodně jiskřilo a čtveřice Tamás Kárai, Ota Výborný, Míra Neumann a letos teprve podruhé (a asi naposled) startující Honza Bartoš přivedla diváky do varu. V juniorech pak poměrně jasně vyhrál Filip Šmíd, druhému Petru Nikodémovi však, díky za ním nalepenému Vaškovi Třískovi, nebyla dopřána chvíle oddechu.

 

Jedna věc mě však už několik let ve Štikovské rokli mrzí a to mnohdy až příliš nepřátelská atmosféra vůči zahraničním účastníkům. Jasně, mnozí mi argumentovali, že v cizině to není vůči našim lepší… Já osobně při poslouchání nářků na úpadek některých divizí našeho mistráku (především Buggy1600) bych spíše kvitoval, že tady máme možnost vidět strhující podívanou, nabité rozjížďky (ty se jely v Buggy1600 na čtyři a v SuperBuggy dokonce na pět skupin) a Kárai, Mandel, Stubbe, Callaghan a další se postarali o úžasné závody, stejně jako třeba výše zmínění naši. A pískat na ně a sprostě jim nadávat, a to i ve chvíli, kdy zdaleka z jejich strany nepřišel žádný sporný souboj, mi přijde poněkud nedůstojné.

 

Rally Bohemia

 

Sotva pro mě skončila dokončením reportáží pro autokrosar.cz Nová Paka, začal další můj obrovský vrchol – Rallye Bohemia. A to hned dost nemile – po již předem avizované absenci Honzy Dohnala (po krumlovské nehodě stále ještě nestihl opravit peugeota) se totiž omluvili další dva z těch, na které jsem se moc těšil – Petr Hozák a Tomáš Pospíšilík. Ti, kteří startovat přijeli, se začali sjíždět do Bolky už ve středu a já v podvečer doprovodil na jejich žádost posádku Honza Pilař – Verča Havelková na velmi příjemné a zajímavé podvečerní posezení do Čejetic k panu Profesoru Ginslovi.

 

Ve čtvrtek mě potěšil telefonát z Optiky Š+H (musím jim udělat reklamu, neb obě pracovnice byly tradičně velice příjemné a ochotné!!!), že mi nechali expres udělat brýle a ty už dorazily:-). Po obědě na Rožátově s Honzou a Verčou jsem večer navštívil seznamovací jízdy na Staroměstské erzetě a užíval si je z VIP prostor luxusní restaurace „U Dvou sloupů“, zásoben třetinkami lahodné Plzně od Árnyho přítelkyně Elišky:-). Na trénink RZ Bondy mě pak popovezli domácí matadoři Petr Grafek s Jardou Matějkou a soutěží to žilo i v KFC, kde večeřeli Petr Motz, Petr Glössl, David Štefan a Ivan Říhánek. Přestože se rychlostka Bondy už jela, pořád je to zvláštní pocit, že se závodí jen ulici od mého bydliště, kudy chodím denně například do práce:-).

 

V pátek jsme pak od rána pod velením Árnyho pomáhali uzavírat trať při testu Honzy Sýkory v Březovicích. Zde jsme opět potkali známé tváře – Jardu Houbu, Pavla Vedru, Romana Krestu a samozřejmě také mechaniky Sýkora Racing, tentokrát však bez Luboše Gregora. Dortík totiž sám startoval v rámci Rally Legend se svoji škodovkou. Syky bral přípravu na Bohemku evidentně hodně zodpovědně, neb po jízdě na suchu si nechal díky cisterně pokropit trať a přivodit mokré podmínky. Na testu mě zastihla nemilá informace od Fandy Blümela. Při současně probíhajícím shakedownu havaroval Petr Motz a stal se prvním odpadlíkem soutěže. Když jsme test opouštěli, nahradili Sykyho Miloš Vágner s lancerem a Libor Paul s fabií v nepřehlédnutelných barvách Auto Kelly.

 

Během posezení na Rožátově jsme spřádali plány, kam na erzety, a sestava se postupně rozrůstala. Nakonec padlo rozhodnutí začít v esíčku těsně před cílem „jedničky“ – Staroměstské – a zde shlédnout kompletní startovní pole všech třech skupin (soudobá auta, historici a legendy). Hned zde jsme byli svědky krize Míry Jakeše s Jardou Novákem a Citroënem DS3 R5, který jsem vzhledem k mé absenci na Krumlově i Šumavě viděl na vlastní oči vůbec poprvé. Jeden z velkých talentů našich soutěží ještě tentokrát pokračoval. Fantastické nasazení od začátku převáděli Venca Pech s Petrem Uhlem a pomalinku zvyšovali náskok nad Honzou Kopeckým a Pavlem Dreslerem. Velký sport předvedl před svým rozestavěným domem také Gráfa a aplaudovali mu jeho početní příznivci:-).

 

Doplněni o úřadujícího šampióna Radka France (za zmínku stojí, že vlastně s Tomem Handíkem byli v naší partě hned dva aktuální autokrosoví mistři:-).) a s oslabeným Honzou Pupkem (flašku vodky s fantou zvládl už za úvodní erzetu a žehral, že je na suchu:-).) jsme se přemístili do Dolního Cetna. Zde totiž Uctívač naplánoval setkání s Panem Profesorem. Stihli jsme zde ještě Legendy, ovšem přes asi tři řady před námi stojících fanoušků jsme toho moc neviděli. Jiná to byla po příchodu na střed, kde byli další autokrosaři, Honza a Míra Kubátovi. Náš šok z totální absence stánků (v tomhle je Bohemka chudá příbuzná oproti moravským soutěžím a tamním podnikavým obyvatelům) vystřídala radost z nedaleké hospůdky „U Cikána“. Z „Cikána“ se vyklubal řidič nedalekého pivovaru Podkováň, do jehož vrat mimochodem ve slavné éře WRC zavítal Ďodi Béreš s imprezou, a tento točený mok měl opravdu luxusní, což ocenil i znalec Džejdý:-). Pohled na perfektní sport za tmy (naštěstí díky veřejnému osvětlení jsme neviděli jen světelné rampy) byl úžasný a dost tahat už začal i Kopejda:-).

 

To už jsme věděli, že mimo trať skončili Gráfa s Matějem a během večerního posezení na Rožátově přišlo další zklamání. Zlobící a ne optimálně fungující motor fiesty přiměl Sykyho ve večerním servisu k rozhodnutí odstoupit… Později (po kontaktování techniků M-Sportu) bylo zjištěno, že šlo o banální závadu a mít info včas, kluci v servisu by vše zvládli opravit.

 

A Waterloo zdaleka nekončilo. V sobotu ráno jsme se kochali na chloudovské erzetě nedaleko Koberov z protistráně fantastickými průjezdy (velkou krizi a ztrátu zde nabral Michal Kravec) a kde by nás jen napadlo, že Ášína vidíme během této Bohemky naposled. Info o jeho odstoupení, když po výletu mimo trať se snažil vrátit zpět a utrhl kolo svého miníka, byla pravdivá… A cestou k autům přišel telefonát od Honzy Ludvíčka – přímo před jejich zraky skončil po nacouvání do lesa i Míra Jakeš… Tím tak nějak ztratil souboj na špici náboj, neb bylo víceméně dané, že trio Škodovek si už asi pozice pohlídá.

 

Stejně jako loni, všichni jsme namířili natěšeni do železnobrodského „Hotelu Veselý“ na oběd. Chyběl zde sice už u umyvadla „Alláh“ (mnozí neuměli spustit vodu a šéfa už jejich neustálé dotazy unavovaly:-).), nicméně pan Veselý a jeho skvělá kuchyně nechyběli. A navíc na nás už čekali i Valda a Pěnda s Martinkou:-).

 

Závěrečnou navštívenou erzetou se pak stala ta sychrovská – několik zatáček ve sjezdu kousek od Radvánovic. Zde mě potěšilo setkání se šéfredaktorem ewrc Shackim, který přijel alespoň na sobotní etapu. Šéfredaktor Rally Tomáš Plachý zase musel zažít horké chvilky na sedadle spolujezdce v hondě Radima Vavříka, když na rozdíl od většiny posádek nekatovali zatáčku a vytahaný bordel je taktak neposlal mimo trať.

 

Zatímco většina naší party chvátala na závěrečnou rychlostku Bondy, my s Uctívačovými upřednostnili návštěvu servisu. Mrzelo mě, že jsem o kousíček nestihl ulovit fotky s posádkami továrních fabií (sotva jsem dorazil k nim do servisu, byly už na odjezdu), ale vynahradili mi to společné snímky s Martinou Daňhelovou, Miriam Aasli a legendou – světovým šampiónem z roku 1977 Sandro Munarim. Při odjezdu ze servisu jsme ještě sledovali boj norské dánské posádky (mimochodem holky jely super!!!) Miriam Aasli – Rita Kristensen, opravující a dolévající vodu své fiesty R2. Naštěstí se vše podařilo, dokonce i bez časové penalizace. Hůře dopadl smolař Dortík, o jehož odstoupení vinou poruchy motoru na posledním Sychrově nás informovali jeho rodiče.

 

Měl-li bych vyzdvihnout něco z letošní Bohemky, určitě úžasný souboj Kopejdy s Ášínem, vynikajícího Umberto Scandolu (při prvním startu na Bohemce si vedl výborně), dobrou práci odvedl Roman Odložilík a potěšil mě také životní výsledek Miloše Vágnera. No a samozřejmě vítězství kamarádů ve třídách 5 (Adam Kobliha – Karel Žáček), 7 (Libor Paul – Miroslav Kortus) a 9 (David Štefan – Ivan Říhánek), jakož i dokončená premiéra na Bohemce Honzy Pilaře s Verčou Havelkovou.

 

Večer jsme ještě vše zhodnotili v čejetické „Lojzovně U Kepkeho“, načež jsme se přesunuli na Rožátov s Džejdým, po jehož opětovném setkání s Pupkem nastala velká „show dvou mužů“, končící až v pondělí ráno bez fanfár:-))).

 

Co dál?

 

Hlavní vrcholy sezóny už mám tedy za sebou. Sezóna pro mě však rozhodně ještě zdaleka nekončí. Po odložení (zrušení???) Rally Krkonoše mě čeká chudší zbytek července, leč o to nabitější srpen – zde o druhém víkendu kolidují Rally Pačejov, autokros v Sedlčanech a EDDA Cup ve Vrchlabí (Benecko) a ten třetí svatba Martinky Škardové s Honzou Šlehoferem s autokrosovou Evropou v Přerově. Závěr prázdnin pak jistí závěrečný podnik autokrosového MMČR v Dolním Bousově, nezasáhne-li opět nepřízeň počasí. První zářijový víkend budu muset vyřešit kolizi vyškovského sprintu s EDDA Cupem na Kozákově (asi vyhraje blízkost Českého ráje od domova), ten poslední je pak povinností autokrosové Setkání mistrů v Humpolci. V říjnu bych rád zkombinoval Rally Příbram s EDDA Cupem ve Staré Živohošti, určitě nechci vynechat vsetínský sprint a samozřejmě ani Rallye Berounka Revival. Tak se zase snad v nějaké volné chvilce a dobré psavé formě a náladě se svými dalšími zážitky ozvu:-).

 

Vlastík

 

 

Webmaster Edda Patera. Designed & Powered by Jan Frank © 2007